Vyhledávání
Přihlášení autora
Email
Heslo
Registrace


Knihy - Do hor

Do hor
Název:Do hor (Pamětihodné mezníky života mé rodiny)
Autor:Veškrna Jaroslav
Nakladatelství:Nová Forma
Rok vydání2011
ŽánrAutobiografie
ISBN978-80-7453-148-4
Počet stran348
Jazykčeský
Vazba tvrdá – lepená vazba s tuhými deskami a laminací
FormátA5 – formát 148x210 mm
Cena317,-
E-shopwww.stahujknihy.cz

Ukázka z knihy
Uběhlo pár týdnů, měsíc, dva. Utěšoval jsem se: Je to dobré, milá Jaňulka se k novým známým případům přepadení důchodců nevyjadřuje.
Bylo to dobré. Dokud se Miluška s dětmi znovu nenakvartýrovala. Když pak přišla nová řeč na psa, byly u toho náhodou dvě známé zvířecí obhájkyně, Klárka s Kačenkou. Miluščini synci si hráli venku.
"Dědečku, prosím, pořiďte si středního kníráčka, jako je náš Ronek, ti jsou ze všech nejlepší," škemrala Klárka. "Nejradši štěně, já ho všemu naučím, nebudete s ním potom už mít žádnou práci."
"Jsi hodná Kláruško, myslíš to dobře, ale nekoupíme si kníráčka ani žádné jiné zvíře," řekl jsem.
"Tak si kupte kočičku," navrhla nevinně Kačka, jako by mě neposlouchala.
"Kočka babičce proti zlodějům nepomůže, Kačenko. A víš vůbec, co to dalo práce, než se mně podařilo odnaučit k nám chodit sousedovic kočky?"
"Ty nemáš rád kočičky?"
"Mám, ale do baráku ať mně nelezou."
"Ty seš ale!"
Také Klárka se mračila. "Proč nechceš aspoň psa? Babičko, řekni svému Jarouškovi, že toho psa nutně potřebujete, aby vám hlídal dům. Tak řekni mu to."
"To ne. Jaroušek na to musí přijít sám a sám se musí rozhodnout, mě on by neposlechl."
"Nechceš mě babičko znovu začít přemlouvat, že ne?" ubezpečoval jsem se.
"Proč bych tě přemlouvala, jsi dospělý myslící tvor."
"Ale já jsem si doopravdy doteď myslel, že jsme si to už vysvětlili a že jsme v té věci zajedno!"
Děvčata a teta Milka nás mlčky sledovaly.
Janu napadlo: "A co kdybych si vzala psa na starost sama? Ty by sis ho nemusel ani všimnout."
"No to je nápad!"
"A kdybych ti to slíbila?"
"Ty a pes? Prosím tě!"
"Ano, já a pes. Názor jsem změnila, když jsem přišla na to, že Miluška má pravdu."
Zdálo se, že v tom má úplně jasno, a tím mě najednou tak zviklala, že místo, abych mlčel nebo s odpovědí počkal až budu mocen rozumného slova, řekl jsem: "To víš, řeknu jo a než se naděju, budu mít na krku psa."
"Nebudeš!" zvolaly skoro již úlevně obě vnučky.
Z tónu toho holčičího zvolání, ne z jeho smyslu, pouze z té vydechnuté úlevy, jsem vyrozuměl, že jsem udělal chybu. Že mě mají. Že právě bídně prohrávám.
Ale vždyť já psa skutečně nechci! Ony tomu snad nevěří!?
Milka zřejmě nevěřila, protože hned byla samá ochota: "Takového chodského ovčáka... Nebo belgičana, jsou jich čtyři typy, ukážu ti je na fotkách."
Samozřejmě zas ani zmínka o plemeni, které mně by snad jediné mohlo něco říkat.
"Ale já nechci žádného psa!" vykřikl jsem skoro zoufale.
Sám jsem na vlastním hlase slyšel, že to není ono, že tento zoufalý výkřik má daleko do vzpoury. Spíš bych řekl, že jsem zahájil ústup. A ty ženské to vědí.
Cítil jsem se mizerně.
Má ještě nějaký odpor cenu? Dneska třeba vyhraju, ale dlouho se radovat nebudu, je tu zítřek, a taky pozítřek, a ony pokoj nedají, dokud mě nedostanou.
Cítil jsem, jak mé plány na poklidný podzim života se rozplývají, jak se kolem mě stahuje smyčka, jak se vydávám všanc těm čtyřem bosorkám a ony mě s nevinnými kukuči pomalu spoutávají. Na rukou a na nohou.
Když psa, pomyslel jsem si v zajiskření posledního vzdoru, tak si vyberu sám. Vy se stavte třeba na hlavu.
Pořádně jsem se nadechl: "Jedině německého ovčáka. Čistokrevného." Já vám dám, bosorky!
"To chci já taky," odpověděla s klidem Jana.
Poslední vzdor tedy vypěnil naprázdno.
Klárka se rychle smiřovala s tím, že to nebude knírač: "Nevadí. Ovčák je též hezký."
Miluška už na víc nečekala a začala obvolávat známé chovatele německých ovčáků.
U toho být nemusím.
Vyšel jsem na zahradu. Daneček ulomenou lžicí od bagru vyhrabával podzemní chodby v pískovišti, Jareček obracel špalky kolem ohniště, vybíral pod nimi žížaly a v sudu je učil plavat. Vzorní hošíci. Ve svém zaujetí si mě jeden ani druhý nevšímal. Vystoupal jsem po kamenných schůdkách na naši mez a vkročil do lesa. Chvilku jsem potřeboval být sám.


Zpět na seznam knih

Anketa

Jaké byste uvítali edice našeho nakladatelství?
Cestopisy (12600)
Poezie (12661)
Fotografie (12398)
Přírodní medicína (12244)
Komiksy (12360)


Nové knihy

Hříšné touhy

Andělský svět

Učedník andělů


© 2017 Nová Forma s.r.o.
Publikování a šíření obsahu je bez souhlasu provozovatele zakázáno. | Nová Forma - nakladatelství | www.kniznieshop.cz | Liter.cz - básně,povídky
Počet návštěv: 3723729