Vyhledávání
Přihlášení autora
Email
Heslo
Registrace


Knihy - Napříč osudu

Napříč osudu
Název:Napříč osudu
Autor:kudláčková denisa
Nakladatelství:Nová forma
Rok vydání2012
ŽánrFantasy
ISBN978-80-7453-299-3
Počet stran350
Jazykčeština
Vazba tvrdá – lepená vazba s tuhými deskami a laminací
FormátA5 – formát 148x210 mm
Cena471,-
E-shopwww.stahujknihy.cz

Ukázka z knihy
Den byl zmítán bouří, barevné blesky protínaly oblohu jako by to byly ostré meče, jimiž spolu soupeří bohové, a černé mraky předem plakaly nad jejich soubojem.

Stromy se klaněly síle větru a mohutnými větvemi se téměř dotýkaly země. Suchá půda s ochotou přijímala slzy nebe a posílala jejich vláhu ke kořenům právě pučících květin.

Dříve klidné řeky si osedlal vítr a jako divoké koně je vedl koryty až do moře. Zvuky zuřících živlů se nesly krajinou a jejich tlumená ozvěna doléhala až za tlusté zdi elfských domů.

Ninquië seděla poblíž velkého okna a nepřítomným pohledem se dívala ven. Pravou rukou si podpírala hlavu a levou mimoděk hladila hebkou kůži malého draka, jenž jí ležel u nohou.

Její myšlenky se toulaly spolu s větrem a oči hleděly kamsi do dáli, kam nikdo jiný nedohlédl. Cítila, že bouře s sebou přináší i něco jiného než jen déšť. K jejím uším dozníval šepot stromů avšak díky zpěvu větru nedokázala rozeznat, co jednotlivá slova znamenají.

Zčernalou oblohu náhle rozjasnil blesk a na několik sekund ozářil oblohu jako slunce, světlo však zmizelo ve stejnou chvíli, jako se ozvalo hromobití a vládu opět převzala tma.

Ninquië sebou polekaně trhla a přerušila proud svých myšlenek. Malý dráček zvědavě zvedl hlavu a s otázkou v očích hleděl na svou paní.

?Stromy si o něčem šeptají,? pověděla tichým hlasem ?a voda jejich slova opakuje. Bouře ohlašuje příchod něčeho velkého. Možná se už dnes můj osud naplní.? s těmi slovy vstala a přešla k vyřezávanému stolu na druhém konci pokoje. Na dřevěné desce ležela malá truhlička zdobená zlatem. Jemně se dotkla víka a opatrně ji otevřela.

Uvnitř bylo několik plochých kamenů s vyrytými ornamenty. Jeden po druhém je opatrně vyndala z truhličky na desku stolu. Krátce na ně pohlédla a pak sáhla po kameni se zvláštně zakroucenou spirálou. Podržela ho v dlani a se zavřenýma očima položila v duchu otázku. Pak kamínek hodila na starou zažloutlou mapu Altrie. Párkrát se otočil a nakonec se zastavil na severním cípu ostrova, hned u pobřeží, poblíž Erunina domu.

Ninquië se nad věštbou zamračila ?Přijde z moře.? zamumlala a vrátila kamínek na své místo.

Malý drak teď seděl na desce stolu a se zájmem věštbu sledoval ?Měli bychom to říct Erunis.? pověděla dráčkovi a lehce ho poplácala po hlavě ?Pojď, Tërube.?

Pokynula mu rukou a vyšla z pokoje. Tërub ji cupitavě následoval.

Dlouhá chodba paláce byla bez slunečního světla ponurá a temná. Chladné kameny zdobené zlatými rámy působily smutně a bezútěšně a stíny, jež vyskakovaly zpoza obrazů a nástěnných svícnů jako bubáci, jen dokreslovaly strašidelnou atmosféru.

Ninquië se ale nebála, nespočetněkrát tou chodbou procházela za tmy, když se plížila v noci ven, že cestu znala zpaměti.

Když dorazila na konec chodby, vyběhla schody do druhého patra.

Sotva doběhla ke dveřím, bez jediného zaskřípění se otevřely. Za nimi stála mladá dívenka a se vřelým úsměvem Ninquië pustila dál.

?Lótë,? oslovila dívku ?Potřebuji mluvit s maminkou.?

Dívka přikývla ?Čeká na vás, tušila, že brzy přijdete.?

Ninquië se pousmála, typická Erunis, nic se před ní neutají. Přikývla a následovala Lótë do pokoje. Krása Erunina domu se mohla směle rovnat s královským palácem, jen s tím rozdílem, že tady se Ninquië necítila jako kanárek ve zlaté kleci.

Nic neudělá dům krásnější, než láska lidí, jež v něm bydlí. Prolétlo jí hlavou. Tak nějak by to jistě řekla i Erunis.

Lótë otevřela velké dřevěné dveře a nechala Ninquië vejít dovnitř.

?Vítám tě.? pozdravila krásná žena sedící na překrásné červené pohovce. Dlouhé kudrnaté vlasy skořicové barvy jí padaly na ramena a rámovaly tak srdcový obličej. Plné rty se zvedly do úsměvu a tmavě šedé oči zářily moudrostí. Ninquië se jí lehce uklonila a přisedla si na pohovku.

?Ach zlatíčko, celá se třeseš, vy oba.? dodala k Tërubovi ?Udělám vám teplý čaj a donesu nějaké deky.? vstala a z malého stolku zvedla malou konvičku. Opatrně přidržela víčko a nalila do tří šálků čaj. Voněl jako jarní louka po dešti, skvěle se hodil pro dnešní den.


Zpět na seznam knih

Anketa

Jaké byste uvítali edice našeho nakladatelství?
Cestopisy (55840)
Poezie (57687)
Fotografie (55879)
Přírodní medicína (54961)
Komiksy (55826)

V této anketě jste již hlasoval.

Nové knihy

Absolute

A zase ten Charlie

Kvetoucí (k)věty


© 2024 Nová Forma s.r.o.
Publikování a šíření obsahu je bez souhlasu provozovatele zakázáno. | Nová Forma - nakladatelství | www.kniznieshop.cz
Počet návštěv: 8513352