Knihy - Hlava vzhůru nohama

Ukázka z knihy
vymlouvánky



z příčiny mírného zamoření

myšlenek pitomou depresí

hrozím se každého rozednění -

často mě něžně vyděsí



noci jsou krátké jako sirky -

vždycky si špičky ožehnu

při psaní malé násobilky

mokrými prsty po stehnu



ta kůže, zdá se, je jen moje,

a prsty smutek zahání

než šerem vklouzne do pokoje

další lidožravé svítání



z lásky mi zbyly deficity

v spotřebě hebkých beránků -

sám sobě páchám intimity,

sám sebe przním ve spánku



na přelomu



do hajzlu s návštěvou takhle časně k ránu! ?

za okny svítá, noc slábne v ozvěnách -

přilehli ke mně (asi, že z celofánu)

dva průsvitní známí ? Svědomí a Strach



lehli si ze stran (zatím dramaticky

den dral se dovnitř, jak smyslů zbavený?)

čekal jsem stejné kecy jako vždycky

s peřinou vmáčklou mezi koleny



že proč to dělám ? jestli je mi ouvej,

jestli se bavím, nebo jen tak ze zvyku

vzbudím půl města (ach noci, neodplouvej!) ?

když se dám k ránu nahlas do křiku



ať se jim svěřím, vždyť už kolikáté

ráno se děsím v stejný okamžik? -

chtěl jsem jim říct? jenže táhlo na půl páté,

tak jsem se vzbudil, a spustil hrozný křik?



noční námořnická



padaly hvězdy ? výjimečně

dementně zdola nahoru?

zrovna jsem zkoušel jedné slečně

nabourat čáru ponoru



šeptla mi něžně: kapitáne,

nějaký problém s navigací?

ach, jenom plavčík? tak to máme

dva velký rumy, a dva tácy?



padaly hvězdy vzhůru? v chlastu

často mě obzor mate? inu -

dva rumy na tác, dva tácy na stůl,

a ráno ? Bože, proč? - na pevninu?